V den české premiéry pokračování kultovních Avengers se nemůžeme nevěnovat nějaké té legendě. A jelikož jsme ji tematicky i obrazově už tak trochu nakousli v minulém článku, řeč bude dnes o jedné ze tří ikon od Ray-Banu, a sice brýlích Clubmaster.
Jestli pořád váháte, které brýle mám na mysli, vězte, že jsou ty brýle, co vlastně nejsou ani plastové, ani kovové, rozhodně jsou ale dostatečně funky a pokud se pro ně rozhodnete, věřím, že vás budou hodně bavit.
První Clubmastery spatřily světlo světa už v padesátých letech a hitem byly i celé šedesátky. Ameriku si díky svému nadčasovému designu hravě podmanily. Z kultovních wayfarerů si půjčily výraznou horní plastovou linku, jež kopíruje oko stejně přirozeně jako naše obočí. Z oblíbených pilotek si pro změnu ukradly decentní kovovou linku, která vykresluje očnici brýlí zdola. Vznikly tak nevšední a funky brýle, jež si svou cestičku úspěšně razí už více než šedesát let. V sedmdesátých letech byste je možná tak často nepotkali, ale od druhé půlky osmdesátek už si je Ray-Ban opět hýčká, a to ve sluneční i dioptrické verzi.
Filozofie značky se nám snaží vštípit trochu toho sebevědomí. Nabádá nás, abychom se přestali schovávat v anonymitě davu a našli v sobě nejen odvahu mít svůj osobitý styl, ale taky trochu škádlit pozornost okolí. V tomhle ohledu za sebe říkám, že jsou Clubmastery asi nejzdařilejší kousek.
Zatím neznám jiné brýle, které by se tak sebevědomě tvářily, že mají všechno „na háku“, a přitom byly geniálně vymyšlené do posledního detailu. Nadchnou vás, i když jste zarytí wayfarerovci, protože ten ležérní plast tam prostě je. Uchvátí vás, i když jste dosud bez pilotek nedaly ani ránu, protože mají pěkně hlubokou skleněnou čočku a díky kovové části očnice vám poskytnou i komfort v podobě nastavitelných sedýlek na nose. Ani ta největší cimprlína si tak nebude moct stěžovat, že brýle nesedí dobře na nose.
Navíc jsou tak trochu bezpohlavní. Vypadají prostě skvěle téměř na všech a každému vašemu outfitu dodají špetku retro nádechu. A kdo by v dnešní hyperultradynamické době nechtěl být maličko retro (aspoň občas) ... retro je pro nás totiž symbolem určité pohody, doby, kdy to všechno tak nějak v klidu plynulo. Všimli jste si toho někdy?
Pokud máte ještě stále pocit, že nejsou dostatečně funky, zkuste sáhnout po variantě s barevnými zrcadlovkami. Nejradši mám zelené, doslova z nich srší hravost i to, že se zase neberete příliš vážně. Přitom z bílého trička a džín rázem udělají outift dne. Někdy, když mám trochu splín, si je nasadím a hned slyším šumět moře, cítím horký písek mezi prsty a limetkověmátovou vůni mojita, které se mi zrovna nese...prostě pohoda.
Tak co, dorazíte za mnou na pláž? Nebo aspoň na Náplavku?
Vložit komentář
Pole označená jako "*" jsou povinná.